. Vítejte na mých stránkách! Nyní s novým a hezčím designem :)

. Doufám, že tu najdete vše, co hledáte a pokud ne, uvítám nápady na články i vylepšení blogu! :)
. Nezapomeňte zanechat nějaký ten komentář a like na fb stránce!

.

Březen 2016

První narozeniny

27. března 2016 v 23:34 | *Michelle* |  My little puppy/ můj mazlíček

Jak už jsem zmínila v předchozím článku, dnes bylo opravdu krásně a byli jsme na procházce. A já se samozřejmě opět musím pochlubit fotkami mého čtyřnohého miláčka. Toho pejska naprosto zbožňuju, je úžasná. Taky se musím pochlubit tím, že jsem jí naučila všechny možné povely. Pokud budete chtít, můžu vám i natočit video. Jelikož je to teriér, tak je velmi chytrá a učenlivá. Stačilo jí každý povel zopakovat dvakrát a už ho uměla. Popravdě, občas když o ní někomu vyprávím, tak se přistihnu, že mluvím jako pyšná máma :DD asi toho pejska beru trochu jako náhradu za dítě, na který mám ještě času dost. Pořídila jsem si jí, abych nebyla pořád doma sama, když je přítel v práci. Byl to takový náš společný a vzájemný dárek k maturitě... Ale to vy už přece dávno víte.


Tento týden Meggi oslavila své první narozeniny a samozřejmě jsem jí prostě musela něco koupit. Dostala velkou kost od Pedigree (kterou stejně rozkousala za 10 minut :D) a dvě balení mňamek. Hlavním dárkem byl ale nový puntíkovaný pelíšek, který hlavně nutně potřebovala. Pes, kterého jsme nedávno hlídali, nám totiž roztrhal ten starý a tak jsme museli koupit nový.
Po dlouhém trimování jsme jí také nechali u babičky (už jsem jednou zmiňovala, že se živí stříháním psů) ostříhat. Teď už konečně zase vypadá jako pravý westík :)


Happy Easter!

27. března 2016 v 22:49 | *Michelle* |  About me/ O admince
Přeji krásnou neděli!

Po dlouhé době vás opět zdravím. Jak si užíváte Velikonoční prázdniny? Já jsem teď posledních pár dní vůbec neměla čas, měla jsem spoustu zařizovacích věcí a taky posílání přihlášek na vejšku. A víte co to všechno obnáší- musíte vyplnit přihlášku přes internetový portál, uhradit poplatek, běžet tu přihlášku do města vytisknout (pokud máte smůlu jako já a rozbila se vám tiskárna), potom ještě na poštu udělat ověřené kopie maturitního vysvědčení (60,- za jeden papír!) a nakonec to všechno odnést na studijní oddělení každé fakulty samostatně (ještě s potvrzením o zaplacení poplatku)... No prostě sranda.
Do toho zařizujeme rekonstrukci oken v celém bytě, takže jsme museli důkladně uklidit celý byt a hlavně části v bezprostřední blízkosti oken (tak nějak jsem to rovnou spojila s velikonočním úklidem), aby nám během práce nic nezničili a hlavně nezašpinili.

Dneska bylo u nás v Ústí po dlouhé době konečně krásně a teplo okolo 16°, a tak jsem přemluvila přítele na odpolední procházku s pejskem. Venku to dnes konečně vypadalo na první jarní den a já upřímně doufám, že není poslední. Zimy už mám plné zuby a jara jsem se nemohla dočkat. Kromě toho zařizování jsem strávila skoro celé prázdniny zalezlá doma u učení nebo potom večer u čtení. Takže jsem si dnešní krásný den samozřejmě nemohla nechat ujít a dlouhou procházku jsem vážně uvítala. Prospěje to nejen pejskovi, ale i mě (pořád ještě se snažím zhubnout). Bydlíme kousek pod kopcem- musíte vyjít kopeček lesem, ale nahoře je pak opravdu rozlehlá rovná louka s rybníkem a tak. Je to skvělé místo na venčení pejsků a u rybníka je i baráček, kde si jedna místní rodinka otevřela hospodu. Takže když máte po procházce žízeň, můžete se tam zastavit. Chodí tam dost pejskařů hlavně proto, že na louce je taky cvičák. Je to dokonalý místo na výcvik psů, protože se to daleko od silnic, nikdo pejsky nerozptyluje a můžou si tam běhat jak chtějí. Sama jsem tam zhruba před osmi lety chodila s naším kníračem, když jí rodiče tenkrát pořídili.

Nejlepší je to v létě, když se můžete polovinu cesty ukrýt ve stínu pod stromy (pak vám ani není moc velký vedro) a všude kolem vás je spoustu barev. Nebyla jsem tam asi od konce září, protože to už začalo být ošklivo, takže jsem se opravdu ráda šla projít. Náš obvyklý okruh je dlouhý zhruba 4 kilometry, takže i ten náš hafan se pořádně proběhne. To mi připomíná, že jsem byli v pátek na stříhání, takže Meggi konečně vyměnila zimní kožich za jarní sestřih.



Zítra nás čeká velikonoční oběd u přítelovo rodičů a pejsek samozřejmě jede s námi. Přece bychom jí nemohli nechat na Velikonoce doma samotnou. Je u nás tradicí, že se na Velikonoční pondělí také jedí řízky a bramborový salát, i když vážně nevím proč :D Je to asi takové naše poslední připomenutí končící zimy, nikdy jsem vlastně pořádně nepřemýšlela nad tím, proč to děláme :D

Přeju vám krásný zbytek Velikonoc a napište mi, co jste o svátcích dělali vy ;)

Zkus to znovu!

15. března 2016 v 18:54 | *Michelle* |  Weekly theme/ Téma týdne
Každý z nás tyhle slova občas slyší, když se mu něco nepovede nebo něco nezvládne. Byla chvíle, kdy jsem je slyšela pořád dokola a už mi to opravdu vadilo. Ta chvíle nastala loni v červenci, když jsem nezvládla přijímací zkoušky na vysokou. Připadala jsem si hrozně hloupá a neschopná a moc mi nepomáhalo, jak mě každej litoval a všichni mi říkali "netrap se tím".. "to se holt někdy stane"... "příští rok to zkusíš znova".. Čím častěji mi to lidé říkali, tím hůř jsem se cítila. Všichni moji spolužáci odešli i na mnohem těžší školy do Prahy nebo Brna apod, a když se mě někdo z nich náhodou zeptal, kam se na podzim chystám na vysokou, vždycky jsem odpověděla nějak vyhýbavě. Nakonec jsem s většinou z nich přestala udržovat kontakt, protože jsem nechtěla, aby se dozvěděli, kde jsem skončila. Musela jsem si najít na rok nějakou alternativu, abych neztratila status studenta. Není to sice tak hrozný, jak jsem si ze začátku myslela, ale tyhle kurzy anglického jazyka mě vážně nebaví. Je to taková náhrada školy.. soukromý jazykový vzdělávací institut. Zní to tak odborně, že jo? Ale ve skutečnosti je to o ničem. Nic moc novýho mi to nepřineslo.
A chcete znáš hlavní důvod, proč jsem se cítila tak trapně, že mě nevzali na vysokou? Bylo to hlavně kvůli tomu, že nikdo nepochyboval o tom, že ty přijímačky z angličtiny udělám. A proč? Protože jsem z angličtiny odmaturovala na výbornou s plným počtem bodů... To byl ten hlavní důvod.


Teď ale nastal čas znovu poslat přihlášky a zkusit to znovu. Nakonec jsem si uvědomila, že to není tak hrozné, každý prostě může udělat chybu. A ta moje spočívala v tom, že jsem si u přijímaček moc věřila (vždyť jsem přece odmaturovala mezi nejlepšíma a podobný výmluvy) a podcenila jsem přípravu. Čekala jsem to mnohem jednodušší než to ve skutečnosti bylo. Ze svých chyb už jsem se ale poučila a letos se na ty zkoušky pořádně připravím, tak mi držte palce ;)
Můj závěr tedy zní, že není ostuda něco zkazit nebo nezvládnout, ostuda je to potom vzdát a nezkusit to znovu, nezkusit to napravit. Zvlášť pokud se jedná o něco, čeho opravdu chcete dosáhnout...


Bohové Egypta (Gods of Egypt)

9. března 2016 v 21:01 | *Michelle* |  Recenze filmů (movies)
Krásný večer všem!

Dnes jsem tu přímo z kina s další filmovou recenzí. Píšu to hned, dokud jsou mé dojmy čerstvé. Dlouho jsem žádný film nerecenzovala, i když od prosince už jsem v kině párkrát byla (žádný film mě ale nezaujal natolik, abych o něm něco psala). Dnes jsem ale viděla film Bohové Egypta (Gods of Egypt) a ten byl naprosto skvělej.

Film je poměrně dlouhý, trvá 127 minut. Na druhou stranu se vám ale nestane, že byste se nudili. Film je akční od začátku až do konce a je zde opravdu spoustu efektů. Bylo to o to lepší, že jsem to viděla ve 3D. Takovýhle film ve 3D opravdu stojí za to, protože těch efektů je tam vážně hodně. Nepřijde mi to ale přehnané, všechno se tam hodí a je to prostě mytologický námět- k tomu taková spousta efektů patří. A jelikož v žádném dobrém filmu nesmí chybět alespoň jeden dobrý herec, tady se dočkáme velmi známého a skvělého herce Gerarda Buttlera.




Děj

Jak už tedy prozrazuje název, žánrem filmu je fantasy a děj je zasazený do starověkého Egypta. V tomto případě, vládnou Egyptu bohové místo králů. Když má být korunován nový král Horus (bůh nebes), korunovaci překazí Set a zmocní se vlády. Zotročí egyptský lid a uvrhne zemi do doby temna. Nastolí platby na vstup do podsvětí, chudí lidé tedy nemají možnost odejít na věčnost a jejich duše jsou po smrti odsouzeny na věčná muka. Mladík jménem Beck se chce Setovi pomstít za smrt své milé, a tak se spojí s Horem. Spolu se vydají na dlouhou a nebezpečnou cestou, plnou nejrůznějších pastí a strastí, na jejímž konci se rýsuje svobodný Egypt a Setiho smrt...

Jak už jsem zmínila, film je velmi povedený a skvěle propracovaný. Mytologická část je zde zpracovaná opravdu zajímavě (bohové jako vládci Egypta, kteří se normálně pohybují mezi smrtelníci, ale jsou přes tři metry vysocí) a ve 3D tenhle film prostě nemá chybu.

Vřele doporučuji všem milovníkům fantasy a mytologie Usmívající se


Informace
Originální název: Gods of Egypt
Režisér: Alex Proyas
Premiéra: 25. února 2016
Délka: 127 minut
Žánr: dobrodružný, fantasy, mytologický, historický
Země původu: USA

Trailer


Nail art ve stylu Great Gatsby!

4. března 2016 v 15:08 | *Michelle* |  Fashion and style/ Móda a styl
Viděli jste film Velký Gatsby (The Great Gatsby)? Leonardo DiCaprio v hlavní roli tam pořádal obrovské stylové party, kde bylo neuvěřitelné množství krásně a také extravagantně oblečených lidí. To všechno patřilo k jazzovému věku, tedy 20. létům minulého století. Já osobně mám toto období velmi ráda, strašně se mi líbili ty třásňové šaty a čelenky atd. Navíc Velký Gatsby (a spolu s ním tedy i jeho autor Francis Scott Fitzgerald) patří k mým nejoblíbenějším knihám.

Ale to jsme trochu odbočili.. Co tedy patří k extravagantnímu a stylovému oblečení? No přece stylové nehty.
A jak vytvořit ty nejnápaditější nehty na pořádnou párty?

párty u Gatsbyho

Mám pro vás návod, jak si vytvořit úžasnou a hlavně nápadnou a stylovou manikúru, která se nehodí jen na párty ke Gatsbymu, ale třeba i na maturitní ples a podobné večírky.
Stačí se řídit pár následujícími kroky pod kterými máte i obrázky jednotlivých bodů, abyste si to mohli lépe představit.

DIY- domácí léčivý balzám na rty

2. března 2016 v 13:00 | *Michelle* |  DIY (Do it yourself)
Péče o rty je velmi důležitá, obzvlášť teď během zimních mrazivých měsíců. Ale víte, kolik chemických přísad se dává do takového kupovaného balzámu na rty? Spousta. Tak proč si tolik chemie nanášet na kůži? Vyzkoušejte vlastní výrobu domácího balzámu na rty.

Kdybyste dostali otázku, na kterou část tváře se při líčení nejvíce zaměřujete, co byste si vybrali? Já bych pravděpodobně odpověděla, že na oči, ale velká spousta žen určitě odpoví, že na rty. Přece jenom, tvoří značnou část tváře, upoutávají hodně pozornosti (hlavně pokud s někým mluvíte) a nalíčené pěknou rtěnkou působí opravdu skvostně a neodolatelně. Líčení ale není všechno. Rty je třeba hydratovat a vyživovat, aby nebyly popraskané a bolavé. Kupované balzámy jsou fajn a pěkně voní, ale víte, kolik v sobě mají chemických přísad? Existuje jen opravdu málo těch více přírodních, které rty opravdu vyživí (např. SOS Bodysol)


Pojďme se společně podívat na domácí výrobu vyživujícího balzámu na rty

Vílí říše: Nářek (Maggie Stiefvater)

1. března 2016 v 16:40 | *Michelle* |  Recenze knih (books)
Tak konečně tu máme březen! Taky jste se tak těšili na jaro? I když zatím to venku moc nevypadá, u nás včera dokonce začalo sněžit. Ale snad už se brzy dočkáme a to sluníčko konečně začne hřát :)

Dnes jsem si pro vás připravila tu slibovanou recenzi na knihu Nářek ze série Vílí říše. Autorkou této skvělé knihy z oblasti fantasy (jak jinak) je poměrně mladá americká spisovatelka Maggie Stiefvater. Toto byla její první kniha, kterou jsem četla, ale už mám doma připravené další. Příběh se jí strašně moc povedl a myslím, že se stala velmi horkou kandidátkou na jednu z mých nejoblíbenějších autorek (no, budu soudit, až si přečtu sérii Vlci z Mercy Falls, která je další v pořadí).

Děj
Pro šestnáctiletou Deirdre Monaghanovou jsou v životě důležité jen dvě věci: její harfa a nejlepší kamarád James. Pak se ale zúčastní zcela obyčejné hudební soutěže, jakých absolvovala už desítky, a náhle se kolem ní začnou dít zvláštní věci. Začne si jí všímat krásný a talentovaný muzikant, všude nachází příliš mnoho čtyřlístků a okolo ní se objevují záhadní krásní cizinci, které často nikdo kromě ní ani nevidí. Zdá se, že bytosti, které dosud znala jen z pohádek, jsou skutečné a ona má s nimi něco společného. Navíc se zdá, že umí věci, jaké normální člověk nedokáže... Jenže ne všechny pohádky mají šťastný konec. Zdá se, že Deirdre bude muset o svou hudbu, své blízké i svou novou, nečekanou lásku z jiného světa svést velice nerovný boj se silami, jimž jsou lidské city zcela lhostejné. Otázkou není, zda něco ztratí, ale zda toho neztratí až příliš.

Na tuhle knihu jsem vlastně narazila náhodou. Objednávala jsem o Vánocích dárky z e-shopu www.megaknihy.cz a potřebovala jsem ještě stovku, abych měla poštovné zdarma. Jak jsem to tam tak projížděla, tahle knížka mě zaujala a byla ve slevě asi jen na 103,-. Zaujala mě asi hlavně svým tématem (odvozeno z podnázvu Lest vílí královny)- je to první kniha o vílách, kterou jsem četla. A rozhodně nelituju, že jsem si jí koupila, protože je vážně skvělá.
Ze začátku je to jen takové tajemné a oddechové, jak Deirdre všude nachází čtyřlístky a zajímá se o ní ten zvláštní Luke. Jeho postava je napínavá a tajemná skoro třičtvrtě knihy a autorka podle mě až moc dlouho zamlčovala, co je teda vlastně zač. Chvílemi jsme si vážně myslela, že patří mezi ty víly (které jsou tady mimochodem překvapivě zlé). Často už jsem byla netrpělá stejně jako Deirdre. Chvilku je úžasný a chvilku zas nebezpečný a špatný. A pořád nevíte. A když nám bylo konečně odhaleno, kdo Luke ve skutečnosti je, očekávala jsem romantický happy end. To se ale nestalo a dost mě to mrzelo. Z pohledu jejich lásky to není šťatsný konec, ale z pohledu záchrany života zase ano, takže je to dost složitý a rozporuplný konec. Strašně se těším na druhý díl.
Kapitoly jsou velmi dobře napsány, prostě vás to nutí číst dál a dál.
Je to opravdu čtivá a napínavá kniha. Byly tam i scény, které mi připadaly strašidelné- třeba když se Deirdre vzbudí uprostřed noci a vidí v rohu pokoje stín, je tam dlouho a najednou zmizí. Nebo vídá koutkem oka rozmazaný pohyb za oknem a co teprve ta scéna, když s Lukem běží v noci na hřbitov nebo když ji pronásleduje lovec? Je to vážně skvělé čtení.

Informace
Originální název: Lament
Série: Vílí říše
Počet stran: 296
Rok vydání: 2012
Nakladatelství: Motto
Žánr: Sci-fi a fantasy pro mládež, romantická kniha

Knihu opravdu vřele doporučuji všem milovníkům fantasy a dostává ode mě skoro plný počet Usmívající se 4,5/5
Soužení- druhý díl