. Vítejte na mých stránkách! Nyní s novým a hezčím designem :)

. Doufám, že tu najdete vše, co hledáte a pokud ne, uvítám nápady na články i vylepšení blogu! :)
. Nezapomeňte zanechat nějaký ten komentář a like na fb stránce!

.

Nový přírůstek- první ťápoty v novém domově

6. září 2015 v 15:58 | *Michelle* |  My little puppy/ můj mazlíček
Zdravím, ráda bych se Vám s něčím pochlubila. Po nedávném stěhování jsme se rozhodli, že nechceme být sami a pořídili jsme si dalšího mazlíka (kromě králíčků). Už od začátku jsme měli jasnou volbu- knírač nebo westík. Černostříbřití knírači jsou v naší rodině tradicí, takže to byla má první volba. Chtěli jsme malého černého knírače, ale bohužel jsme zrovna žádného neobjevili. Koukali jsme tedy po westíkovi. Jelikož jsem od malička vyrůstala mezi chovnými knírači a máme samé šampiony, chtěla jsem také fenku s průkazem původu. Vždycky mě moc bavilo objíždět s babičkou všemožné výstavy psů, nejvíce pak ty, kterých se babička přímo účastnila. Takový pejsek byl ale bohužel mimo naše cenové možnosti a bylo jich žalostně málo. Nakonec jsem se tak musela spokojit s pejsek bez papírů. Měla jsem ale štěstí, vybrala jsem si krásnou fenečku až z Olomouce.
Nemohla jsem se dočkat dne, kdy si pro ní pojedem. Čekala nás čtyřhodinová cesta dlouhá 350 kilometrů. Asi v půli cesty jsme narazili na problém ohledně rozkopané dálnice, čímž se nám prodloužila cesta o další dvě hodiny. Museli jsme projet několik malých vesniček, lesy a pole a přejet po úzkém můstku potok. Nakonec jsme se ale zhruba po šestihodinové cestě dostali do cíle. Na výběr jsme měli ze šesti dvouměsíčních štěňátek (tři fenky a tři pejsci). Všechny jsem si je prohlédla a klekla si k nim, abych si je pohladila. Všichni se ke mě seběhli až na jednoho prďolu, který seděl za ostatními. Štěňátko bylo skoro nejmenší a přes starší sourozence, kteří po něm šlapali, se ke mně nemohlo dostat. Koukla jsem na fenečku a vzala jí do ruky. Byla ze všech nejroztomilejší a nejhodnější, chvilku byla vyplašená, ale nakonec jsme si padli do oka a já už jí nepustila z ruky. Nandala jsem jí nový obojek, vyslechli jsme si pár rad a jeli domů. Fenečku jsme pojmenovali Meggi. Když jsme konečně v jedenáct hodin v noci dorazili domů, hned běžela do pelíšku a začala si hrát. Byla rozdivočelá a nebyla k zastavení. Nejvíc se jí zalíbili naši králíčci a proležela u nich celou noc. Je to náš malý andílek.
červen 2015
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama